Titanic - informace
TitanikMužem, který stál u zrodu Titaniku, byl Kanaďan William James Pirrie.. V sedmadvaceti letech se stal společníkem strojírenské firmy Harland & Wolff, a díky jeho vedení se firma během dalšího půlstoletí stala největší loděnicí na světě a místem, kde se zrodil Titanic.
Pirrie v roce 1907 navrhl, aby jeho firma ve spolupráci s lodní společností White Star postavila ne jednu, ale tři obří lodě, které by smetly konkurenci z moří. První se měla jmenovat Olympic, druhá Titanic a třetí podle dochovaných zpráv Gigantic.
Všechny tři lodě byly postaveny. Olympic se s úspěchem plavil na lince do Ameriky a v době první světové války přepravil více vojáků než kterékoliv jiné plavidlo. Gigantic, přejmenovaný na Britannic, potopila německá mina v roce 1916. Ale nejznámější lodí se stal a zůstal Titanic.
Je zajímavé, že Pirrie, který byl duchovním otcem Titaniku, se z celého příběhu vytratil. Kdyby se zúčastnil této plavby, jak zamýšlel, znali bychom ho dodnes. Kdyby se utopil, byl by s lodí spojen tak těsně jako kapitán Smith nebo její nejbohatší cestující, plukovník Astor. Kdyby se zachránil, spílalo by se mu stejně jako prezidentu společnosti White Star Line J. B. Ismayovi, který se dostal do jednoho ze člunů a přežil. Zasáhla však náhoda a lékař Pirriemu zakázal cestu kvůli potížím s prostatou.
Titanic - historie a události ve světěJe středa 10.dubna 1912 ráno a k nábřeží proudí zástupy lidí, přichází stovky příslušníků posádky, kteří ještě nevědí, že neodvratný konec se blíží. Po výstupu na palubu čekala cestující třetí třídy rychlá prohlídka lodním lékařem. Toto opatření mělo vyhovět přísným americkým přistěhovaleckým předpisům. Lékař především pátral po příznacích trachomu. Krátce před polednem zazněly na palubách Titaniku signální zvonce a na kilometry daleko se nad southamptonskou zátokou nesla ozvěna lodní sirény oznamující, že největší parník na světě vyplouvá. Obnovovala se stará přátelství a uzavírala nová, navazovaly se známosti, při koňaku a při kávě čas příjemně plynul. Pozornost poutala vysoká postava Johna Jacoba Astora, považovaného za nejbohatšího muže na světě, a stejně tak i Benjamin Guggenheim, Henry Burkhardt Harris, Henry Sleeper Harper...ale po celou dobu byl na palubě jednou z nejdůležitějších osob Thomas Andrews, lodní stavitel, který projektoval i Titanic o němž si myslel, že je dokonale zabezpečen proti jakékoli srážce třeba i s ledovcem, který se objevoval po většinu roku na frekventovaných transatlantských linkách a pro poštovní parníky představoval smrtelnou hrozbu. I čtvrtý den plavby, v sobotu 13.dubna, vládla na palubě naprostá pohoda, nebe bez mráčků, voda nepředstavitelně klidná, což také snižovalo naději, že by ledovec mohl být spatřen včas, protože se od něho neodrážely vlny. Nedělní ráno 14.dubna slibovalo další z řady příjemných dnů na obřím parníku i odpoledne probíhalo ve stejné pohodě, ale k jedné změně přece jen došlo. Znatelně se ochladilo, do večera rtuť na teploměru klesla pod nulu. Už několik dnů radiostanice Titaniku zachycovala vzkazy lodí plujících v blízkosti, že se zde objevuje neobvyklé množství mořských ledovců.
Pirrie v roce 1907 navrhl, aby jeho firma ve spolupráci s lodní společností White Star postavila ne jednu, ale tři obří lodě, které by smetly konkurenci z moří. První se měla jmenovat Olympic, druhá Titanic a třetí podle dochovaných zpráv Gigantic.
Všechny tři lodě byly postaveny. Olympic se s úspěchem plavil na lince do Ameriky a v době první světové války přepravil více vojáků než kterékoliv jiné plavidlo. Gigantic, přejmenovaný na Britannic, potopila německá mina v roce 1916. Ale nejznámější lodí se stal a zůstal Titanic.
Je zajímavé, že Pirrie, který byl duchovním otcem Titaniku, se z celého příběhu vytratil. Kdyby se zúčastnil této plavby, jak zamýšlel, znali bychom ho dodnes. Kdyby se utopil, byl by s lodí spojen tak těsně jako kapitán Smith nebo její nejbohatší cestující, plukovník Astor. Kdyby se zachránil, spílalo by se mu stejně jako prezidentu společnosti White Star Line J. B. Ismayovi, který se dostal do jednoho ze člunů a přežil. Zasáhla však náhoda a lékař Pirriemu zakázal cestu kvůli potížím s prostatou.
Je středa 10.dubna 1912 ráno a k nábřeží proudí zástupy lidí, přichází stovky příslušníků posádky, kteří ještě nevědí, že neodvratný konec se blíží. Po výstupu na palubu čekala cestující třetí třídy rychlá prohlídka lodním lékařem. Toto opatření mělo vyhovět přísným americkým přistěhovaleckým předpisům. Lékař především pátral po příznacích trachomu. Krátce před polednem zazněly na palubách Titaniku signální zvonce a na kilometry daleko se nad southamptonskou zátokou nesla ozvěna lodní sirény oznamující, že největší parník na světě vyplouvá. Obnovovala se stará přátelství a uzavírala nová, navazovaly se známosti, při koňaku a při kávě čas příjemně plynul. Pozornost poutala vysoká postava Johna Jacoba Astora, považovaného za nejbohatšího muže na světě, a stejně tak i Benjamin Guggenheim, Henry Burkhardt Harris, Henry Sleeper Harper...ale po celou dobu byl na palubě jednou z nejdůležitějších osob Thomas Andrews, lodní stavitel, který projektoval i Titanic o němž si myslel, že je dokonale zabezpečen proti jakékoli srážce třeba i s ledovcem, který se objevoval po většinu roku na frekventovaných transatlantských linkách a pro poštovní parníky představoval smrtelnou hrozbu. I čtvrtý den plavby, v sobotu 13.dubna, vládla na palubě naprostá pohoda, nebe bez mráčků, voda nepředstavitelně klidná, což také snižovalo naději, že by ledovec mohl být spatřen včas, protože se od něho neodrážely vlny. Nedělní ráno 14.dubna slibovalo další z řady příjemných dnů na obřím parníku i odpoledne probíhalo ve stejné pohodě, ale k jedné změně přece jen došlo. Znatelně se ochladilo, do večera rtuť na teploměru klesla pod nulu. Už několik dnů radiostanice Titaniku zachycovala vzkazy lodí plujících v blízkosti, že se zde objevuje neobvyklé množství mořských ledovců.